TOPlist Doporučené
rozlišení min. 1024x768
Peníze a trh peněz

Peníze

Peníze jsou všeobecně uznávaný prostředek směny. Podle formy peněz se rozlišují:

  • komoditní peníze - peníze mají formu určitého druhu zboží (=barter). Hodnota peněz je dána cenou materiálu, za který je zboží vyrobeno.
  • papírové peníze - dělí se na bankovky a státovky. Bankovky jsou emitovány Centrální bankou, což je prováděno poskytnutím úvěru obchodní bance či reeskontem dluhopisu. Státovky jsou emitované státem ke krytí potřeb státu ve válečném období či hospodářské krize apod., v současné době se nevyskytují, neboť monetární politka je plně v rukou Centrálních bank.
  • depozitní peníze - mají formu bezhotovostních peněz, existují pouze ve formě zápisů na účtech. Součásní bankovních peněz jsou tzv. šeková depozita, termínované depozita atd.

Funkce peněz
  • prostředek směny - peníze umožňují realizaci nákupů a prodejů
  • zůčtovací jednotka - peníze slouží k vyjádření ceny zboží, služeb a pohledávek a závazků
  • uchovatel hodnot - lidé si peníze uschovávají na horší časy, na studium dětí apod.

Měnové agregáty
Jedná se o sumy finančních prostředků o určitém stupni likvidity. Měnové agregáty slouží k měření množství peněz v ekonomice. Čím širší je pojetí peněz, tím menší likvidita.

M1
Jedná se o nejlikvidnější peněžní prostředky, které mohou být promtně použity k platbě. Tento měnový agregát je označován jako transakční peníze, neboť se skládá ze složek použivaným k transakčním účelům, jsou jimi oběživo (minci, bankovky) a šeková depozita.

M2
= M1 + termínovaná depozita, depozitní směnky a depozita v zahraniční měně (= kvazi peníze, což jsou peníze o nižším stupni likvidity, ale lze je snadno přeměnit na transakční peníze a použit k platbě.

L
= M2 + státní pokladniční poukázky České národní banky v portfoliu domácích nebankovních subjektů.

Souhrn měnových agregátů tvoří stranu pasiv Měnového přehledu. Stranu aktiv tvoří aktiva bankovního sektoru.


Poptávká po penězích
Poptávka po penězích je vyjádřením toho, kolik ekonomické subjekty chtějí v daném časovém okamžiku držet hotovostních peněz – oběživa a depozita na požádání, které lze použít k platbě.


J. M. Keynes definoval tři základní motivy poptávky po penězích:
  • transakční poptávka - ekonomické subjekty poptávají peníze z transakčních důvodů, peníze jsou používány jako směnný prostředek, transakční citlivost poptávky po penězích => k . Yn = k . P . Yr
  • spekulativní poptávka - peníze jsou poptávány proto, aby se s nimi mohlo spekulovat na trhu cenných papírů, spekulativní poptávka po penězích je negativně závislá na úrokové míře => - h . i
  • opatrnostní poptávka - není závislá na reálných veličinách, ekonomické subjekty drží část peněz pro nepředvídané platby (rezervy)

Celková poptávka po hotovostních penězích => L = k . Y – h . i

Držba hotovostních peněz je náchylná na změny úrokových sazeb (úroková sazba je cena za poskytnuté peníze). Peníze jsou finanční aktiva s nulovou výnosností. Jestliže dochází k růstu úrokových sazeb ekonomické subjekty přesouvají více svých finančních aktiv z bezúročných peněz na termínovaná depozita či nákup cenných papírů, držba peněz je nákladná (vznikají alternativní náklady). Ekonomické subjekty tedy drží méně hotovostních peněz nebo si méně půjčují. Poptávka po penězích (transakční a spekulativní) a úrokové sazby mají inverzní vztah.

Z důvodu inflace se rozlišují úrokové sazby nominální a reálné. Nominální úroková sazba zahrnuje úrokovou sazbu reálnou a inflační přirážku. Jestliže se anticipovaná míra inflace plně odrazí v růstu nominální úrokové sazby, poptávka po penězích klesá, je tedy náchylná na nominální úrokové sazby, nikoliv na reálné úrokové sazby. Tento fakt umožňuje provádět efektivní monetární politiku prostřednictvím krátkodobých úrokových sazeb.

Posun poptávky po penězích při stejné úrokové sazbě je způsoben DY a DP.

Křivka poptávky po penězích a posun křivky L
Nabídka peněz
Nabídku peněz vytváří Centrální banka a obchodní banky.

V České republice je bankovní soustava dvoustupňová. První stupeň tvoří Centrální banka, která je bankou státu, avšak nezávislá na státních orgánech ve svém chování. Druhý stupeň je tvořen soustavou obchodních bank, které jsou akciovými společnostmi. Vztah Centrální banky k obchodním bankám je vymezen zákonem, který nemůže libovolně měnit. Centrální banka není nadřízená bankám obchodním a nemůže rozhodovat o jejich podnikatelské činnosti. Ze zákona má však právo dohlížet na likviditu a solventnost obchodních bank, neboť stát má zájem, aby vklady občanů nebyly ohroženy. Více o centrálním bankovnictví v kapitole monetární politika.

Na počátku vývoje bankovnictví bankovní ústavy držely ve svých trezorech stoprocentní rezervy, pro případ že by všichni vkladatelé zároveň vybrali veškeré své vklady. Za normálních okolností k tomu však nedochází, lidé peníze ukládají a jiní zase vybírají. Peníze jako takové nepřináší žádný výnos. Bankéři maximalizující zisk zjistili, že určitou část vkladů mohou využít k aktivitám přinášející zisk – poskytování úvěrů a finanční investice, avšak část vkladů musí být dnes drženo ve formě hotovostních bankovních rezerv a povinných minimálních rezerv u Centrální banky.

Následující modelová situace zobrazuje tvorbu peněz neboli multiplikační proces nabídky peněz.

V tomto hypotetickém příkladě budeme sledovat, co se stane, jestliže se do bankovního systému dostanou nové rezervy. Pan XY obdrží pracovní mzdu 1 000,- Kč, kterou si uloží ve svém bankovním ústavu na běžný účet. Banky jsou ze zákona povinné držet například 10% rezervu ke všem vkladům. Banka č. 1 tedy obdržela 1 000,- Kč od klienta jako vklad, přičemž jednu desetinu je povinna držet jako rezervu ke krytí vkladu. Banka č. 1 má k dispozici 900,- Kč, které může využít k nákupu cenných papírů nebo je použije formou úvěru. Banka č. 1 koupí cenné papíry za 900,- Kč, přičemž prodejce své získané peníze uloží ve své bance, v tomto případě v Bance č. 2. V tomto okamžiku Banka č. 1 vytvořila nové peníze neboli depozitní peníze ve výši 900,- Kč. Celkové množství M nyní představuje 1 900,- Kč.

Banka č. 2 jednu desetinu z vkladu uloží do povinných rezerv a má k dispozici 810,- Kč opět na nákup cenných papírů či poskytnutí úvěru, neboť drží přebytečné rezervy, které nevydělávají. Banka č. 2 využije přebytečné rezervy k nákupu obligace, přičemž příjemce je opět uloží ve své bance, nyní Banka č. 3. Banka č. 2 nyní vytvořila nové depozitní peníze a celkové množství depozit nyní činí 1 900 + 810 = 2 710,- Kč.

Banka č. 3 si ponechá jednu desetinu z vkladu ve svých rezervách a má nyní přebytečné rezervy ve výši 729,- Kč. Takto bude celý řetězec tvorby vkladů pokračovat, dokud prvotní vklad 1 000,- Kč nebude uložen v bankovních rezervách.

V bankovním systému se tímto způsobem vytvořila depozita ve 10 000,- Kč, avšak přírůstek nabídky peněz činí pouze 9 000,- Kč.

m = 1/r => jednoduchý peněžní multiplikátor

DM = m . D => změna peněžní nabídky způsobenou existencí nového vkladu

Proces tvorby depozitních peněz funguje i v obráceném směru, a to, stahováním bankovních rezerv.

Tento případ je samozřejmě velice zjednodušený, neboť v reálné ekonomice dochází k úniku peněz mimo bankovní systém a banky mohou držet vyšší rezervy než mají zákonem stanoveno.

Oběživo (C) a rezervy (R) držené centrální bankou jsou označovány za peněžní základnu nebo také monetární bázi.

Tvorba nabídky peněz

Nabídka peněz => M = C + D

Oběživo spolu s rezervami centrální banky vytvářejí monetární bázi. Monetární baze je jedním ze základních nástrojů centrální banky k ovlivňování množství peněz v oběhu (peněžní zásoby nebo také nabídky peněz), které je dáno monetární bází násobenou multiplikátorem peněžní nabídky. Centrální banka používá monetární bázi neboli peněžní základnu k řízení celkového M.

M = m . MB = m . (C + R)

Změna monetární báze o jednotku změní multiplikovaně peněžní zásobu => DM = m . DMB = m (DC + DR)

Křivka nabídky peněz je označena velkým písmene M (Money). Její tvar je rovnoběžný s osou x, neboť nabídka peněz je fixní pro jakoukoliv úroveň úrokové sazby, mění se pouze se změnou monetární politiky (expanzivní nebo restriktivní) centrální banky.

Křivka nabídky peněz



Trh peněz
Poptávka po penězích a nabídka peněžní zásoby vytvářejí peněžní trh, na kterém je obchodováno s krátkodobými peněžními prostředky (krátkodobé úvěry), krátkodobé cenné papíry. Průsečík křivky L a M určuje rovnovážnou úrokovou sazbu, která je v tomto případě krátkodobá. Ke změně rovnovážné sazby dochází v případě změny poptávky po penězích či nabídky peněz.

Dojde-li v ekonomice k růstu cen zvýší se poptávka po hotových penězích, neboť lidé potřebují více peněz k uskutečnění jejich transakcí. Roste tedy poptávka po měnovém agregátu M1. V důsledku růstu poptávky po penězích, při stávající nabídce peněz, dochází k posunu křivky L směrem nahoru,vzroste i úroková sazba.

růst P => růst L => růst i ...

V návaznosti na předcházející situaci se můžu centrální banka rozhodnout, zda-li podpořit rostoucí agregátní poptávku poklesem úrokové sazby či naopak. Centrální banka se rozhodne zvýšit nabídku peněz, čímž dochází k posunu křivky M vpravo a úroková sazba klesá. Analogicky lze odvodit snížení nabídky peněz.

... růst M => pokles i => růst Y

Změny na peněžním trhu


Je-li trh peněz v rovnováze platí, že L = M nebo také L = k . Y - h . i = M

Kvantitativní rovnice peněz
Tato rovnice říká, kolik musí být v ekonomice peněz na koupi celého produktu. Na trzích se vyrovnávají toky statků a služeb s toky peněz určených k jejich nákupu.

P . Yr = Yn = V . M,

písmeno V je označení pro rychlost oběhu peněz v ekonomice neboli kolik koupí a prodejů v průměru za určité časové období zprostředkuje jedna peněžní jednotka.
Rychlost oběhu peněz se počítá poměrem nominálního produktu k množství peněz v ekonomice => V = P . Yr/M

Tato rovnice osvětluje, proč v zemích s relativně rychlejším tempem růstu peněžní zásoby je vyšší tempo růstu cenové hladiny, než v zemích s relativně pomalejším tempem růstu peněžní zásoby.


Nahoru



Seznam použité literatury

RUSMICHOVA, L. a SOUKUP, J. a kol. Makroekonomie. 5. vyd., Praha: Melandrium, 2002, 167 s. ISBN 80-86175-24-3.

SAMUELSON, P. A. a NORDHAUS, W. D. Ekonomie. 13. vyd., Praha: Nakladatelství Svoboda, 1995, 1011 s. ISBN 80-205-0494-X.

© 2006 created by Radek Pavelka