TOPlist Doporučené
rozlišení min. 1024x768
Teorie determinace produktu

V této kapitole je vyložena teorie proudu hlavního ekonomického myšlení, jejímž zakladatelem je přední ekonom 20. století J. M. Keynes, který v roce 1936 napsal revoluční dílo Obecná teorie zaměstnanosti, úroků a peněz.
Keynesova teorie je zaměřena na sledování agregátní poptávky (AD). Výkyvy v agregátní poptávce mohou vést ke změnám celkového produktu. Znamená to, že nedostatečná AD způsobuje nezaměstnanost nebo také produkční mezeru a naopak nadměrné agregátní výdaje způsobují vysoké tempo růstu cenového hladiny nebo také inflační mezeru. Závažné neštvary ekonomiky, jako jsou inflace a nezaměstnanost, je možné eliminovat působením na AD pomocí proměnných hospodářské politiky (zejména fiskální a monetární politika). Keynesova teorie je často nazývána ekonomií poptávkovou.


Na úvod je třeba definovat několik pojmů, které budou dále užívány.

Disponibilní důchod (Disposable income, Y)
= suma peněžních prostředků snížená o osobní důchodovou daň a zákonné pojistné. Disponibilní důchod se skládá ze dvou složek, a to, spotřeby (C) a úspor (S).

Y = C + S

Spotřeba (Consumption, C)
=suma peněžních prostředků, které domácnosti vynakládají na nákup finálních statků a služeb. Spotřeba se skládá ze dvou složek, a to, indukovaná spotřeba (cY), která je závislá na důchodu (je vyjádřena mezním sklonem ke spotřebě). S růstem důchodu indukovaná spotřeba klesá. Druhou složkou jsou autonomní výdaje (Ca'), které nejsou závislé na velikosti důchod (autonomní spotřeba je taková spotřeba, která musí být hrazena bez ohledu na velikost důchodu).

Spotřební funkce
Jedná se o vztah mezi národním důchodem a velikostí spotřebních výdajů. S růstem důchodu domácností dochází k relativnímu poklesu spotřeby. Bod B se označuje bodem vyrovnání, neboť v tomto se zamyšlené spotřební výdaje rovnají důchodu. Domácnost se nezadlužuje ani nespoří. Vlevo od bodu vyrovnání se spotřební funkce nachází nad osou kvadrantu, což naznačuje, že domácnosti vydávají na svojí spotřebu více než činí jejich Y, vytváří záporné úspory (= zadlužují se nebo snižuje své naakumulované úspory). Vpravo od bodu vyrovnání domácnosti nespotřebují celý svůj důchod a vytváří čisté úspory.
Tvar spotřební funkce je C = Ca' + cY.

Mezní sklon ke spotřebě (Marginal Propensity to Consume, MPC)
Jedná se o změnu spotřebních výdajů domácnosti v důsledku dodatečné jednotky důchodu. Mezní sklon ke spotřebě je určován stupněm dosaženého vzdělání, reklamou, psychologickými faktory, spotřebitelskými zvyklostmi, snahou investovat apod.

MPC = DC/DY = c


Úspory (Savings, S)
= jsou tou částí důchodu, která se nespotřebovává. Úspory představují snížení současné spotřeby. Jsou označovány za luxusní statek. Úspory se stejně jako spotřeba skládá ze dvou složek, a to, indukované úspory (sY), které jsou závislé na velikosti důchodu (dány mezním sklonem k úsporám). S růstem důchodu indukované úspory rostou. Druhou složkou jsou autonomní úspory (-Sa'), které nejsou závislé na velikosti důchodu a jejich výše je dána velikostí autonomní spotřeby. Autonomní složka úspor udává takovou velikost úspor v případě, že důchod domácnosti je roven nule, jednotlivci čerpají úspory k úhradě výdajů na autonomní spotřebu.

S = Y – C

Úsporová funkce
Jedná se vztah mezi národním důchodem a částí důchodu, kterou domácnosti nespotřebují. Je odvozená od spotřební funkce. S růstem důchodu se zvyšuje podíl úspor na Y domácnostií. „Bohatší“ tedy spoří více než „chudší“. „Chudí“ lidé mají sklon k záporným úsporám (Y < C). Tvar úsporové funkce je S = - Sa' + sY.

Mezní sklon k úsporám (Marginal Propensity to Save, MPS)
Jedná se o zrcadlový obraz k MPC. MPS představuje změnu úspor, jestliže se důchod změní o dodatečnou jednotku.

MPS = 1 – c

DY = DC + DS
DY/DY = (DC/DY) + (DS/DY)

Součet MPC + MPS se vždy bude rovnat číslu 1.


Křivka úsporové funkce


Investice (Investment, I)
Investice tvoří druhou složku soukromých výdajů. V krátkém období ovlivňují agregátní poptávku svým vlivem na úroveň výroby. V dlouhém období představují ekonomický růst svým vlivem na potencionální produkt. Investice jsou definovány jako snížení současné spotřeby ve prospěch zvýšené spotřeby budoucí. Investice se skládají ze tří složek:
  • investice do továrních budov a bytové výstavby,
  • zařízení firmy,
  • zásoby.

Investice jsou determinovány:
  • výnosy z kapitálu,
  • investiční náklady – reálná úroková míra a daňová sazba,
  • očekávání a důvěra ekonomických subjektů.
Křivka poptávky po investicích
Stupňovitá křivka poptávky po investicích je dána vztahem mezi reálnými úrokovými sazbami a investicemi. S růstem reálné úrokové sazby dochází k poklesu investic a naopak.

Křivka poptávky po investicích

V úvodu o investicích je napsáno, že investice představují snížení spotřeby ve prospěch zvýšené spotřeby budoucí. Z výše uvedeného je zřejmé, že disponibilní důchod se skládá ze spotřeby a úspor, a že úspory jsou nespotřebovanou složkou disponibilního důchodu. Z tohoto důvodu se dále bude předpokládat, že se úspory rovnají investicím (S = I).


Předpoklady celého modelu
  • existence produkční mezery, která je způsobena nedostatečnou agregátní poptávkou, v ekonomice existují volné disponibilní zdroje, které mohou být okamžitě zapojeny do výroby
  • nepružnost mezd a cen v krátkém období
  • existence pouze spotřebních a investičních výdajů


Dvousektorový výdajový model
Tento model je zjednodušený, neboť se v tomto případě neuvažují firemní úspory, vládní výdaje, daně, transfery, zahraniční obchod. Dále se pro zjednodušení předpokládá, že reálná agregátní produkce je identická s národním důchodem.

Podle názvu této subkapitoly se ekonomický model skládá pouze ze spotřebních (C) a investičních (I = I') výdajů.

Ekonomika je v rovnováze, pokud se reálná produkce (Y) rovná celkovým plánovaným výdajům (AD). Ex ante se tyto veličiny nemusí rovnat, avšak ex post se rovnají (Y = AD).

Skutečné agregátní výdaje (AE, aggregate expenditures) zahrnují spotřební výdaje domácností a investiční výdaje, které zahrnují plánované investiční výdaje a investice neplánované. AE představují skutečný výstup ekonomiky a jsou označovaný písmenem Y. K dorovnání do rovnováženého stavu ekonomiky dochází právě prostřednictvím neplánovaných investic (Iu).

I = Ip + Iu


Neplánované investice představují nezamyšlenou změnu zásob v důsledku nedostatečné či nadměrné agregátní poptávky.

Jestliže objem reálné produkce převyšuje skutečné agregátní výdaje v ekonomice dochází k převisu nabídky nad poptávkou (Iu > 0), firmy snižují úroveň výroby tak, aby se ekonomika dostala do rovnováhy. Jestliže skutečné agregátní výdaje převyšují objem reálné produkce (Iu < 0), firmy zvyšují úroveň výroby, až do rovnovážného stavu.

AE = C + Ip + Iu


Agregátní poptávka měří plánované agregátní výdaje, které ekonomické subjekty plánují vynaložit. V tomto zjednodušeném keynesiánckém modelu zahrnuje spotřební výdaje domácností a plánované investice.

AD = C + Ip -> Ip = I -> AD = C + I

AD = AE - Iu


Determinaci produktu lze v grafickém vyjádření zobrazit pomocí dvou metod, a to, pomocí úsporové a investiční funkce nebo pomocí spotřební a investiční funkce.

Úsporová a investiční funkce
Pro jednoduchost předpokládejme, že výše investic je konstantní bez ohledu na velikost produktu. V bodě rovnováhy se zamyšlené úspory domácnosti přesně rovnají zamyšleným investicím firem. Znamená to, že vyrobené množství statků se rovná množství nákupu.
Budeme-li se pohybovat směrem vlevo od bodu rovnováhy, zamyšlené investice budou převyšovat zamyšlené úspory (=mezera investic). Znamená to, že spotřební výdaje domácností převyšují investiční výdaje firem, neboť domácnosti vynaloží větší část svých důchodů na spotřebu (v analýze AD > AS). Firmy postupně zvyšují objem výroby, až do doby, kdy bude opět nastolena rovnováha neboli S = I. Dochází k růstu zaměstnanosti a reálného produktu.
V dalším případě (vpravo od bodu rovnováhy), když zamyšlené úspory převyšují zamyšlené investice (=mezera úspor) firmy zjistí, že se jim nevyplatí vyrábět a snižují objem výroby, což si vyžádá růst nezaměstnanosti a pokles reálného produktu. Takto bude opět nastolena rovnováha S = I.

Spotřební a investiční funkce
Osa kvadrantu je v tomto případě interpretována jako agregátní nabídka. V průsečíku osy kvadrantu a agregátních výdajů (C + I) se nachází rovnováha. Znamená to, že zamyšlené agregátní výdaje se rovnovají celkové úrovni reálného produktu. Přidáme-li ke spotřebním výdajům zamyšlené investiční výdaje, reálný produkt se mnohonásobně zvýší, což je dáno multiplikátorem. Ekonomika se dostává do rovnováhy analogickým způsobem jako předchozí metody.


Tvorba produktu ve dvousektorovém modelu


Přímka rozdělující kvadrant je přímkou rovnosti agregátní poptávky a národního důchodu. Poloha křivky agregátní poptávky je dána velikostí autonomních výdajů a sklon křivky agregátní poptávky je determinován mezním sklonem ke spotřebě (čím větší MPC, tím strmější je sklon křivky AD).


Jednoduchý výdajový multiplikátor
Multiplikátor je číslo, kterým se vynásobí změna autonomních výdajů (v tomto případě změna autonomních investiční výdajů), což se multiplikovaně projeví na celkové úrovni produktu. Prvotní investiční výdaje vyvolají řetězec druhotných spotřebních výdajů. Klíčovou roli zde hraje již zmíněný mezní sklon ke spotřebě a mezní sklon k úsporám.

AD = Ca' + cY + I'
Y = AD
Y = Ca' + cY + I'
Y - cY = Ca' + I'
Y(1 - c) = Ca' + I'
Y = [1//1 - c)] x (Ca' + I')
Y = 1/(1 - c) . A'
1/(1 - c) = a => jednoduchý výdajový multiplikátor

DY = a x DA'

Tvorba produktu ve třísektorovém modelu



Třísektorový výdajový model
Nyní se ekonomický model rozšiřuje o další zamyšlené výdaje, které již nejsou soukromými výdaji, ale výdaji veřejnými – vládní výdaje na nákup statků a služeb (G = G').

AE = C + I + G
AE = C + Ip + Iu + G

AD = AE - Iu
AD = Y -> rovnovážný stav ekonomiky -> objem reálné produkce se rovná objemu plánovaných výdajů v ekonomice


AD = C + I‘ + G‘

Tvorba produktu ve třísektorovém modelu
Na obrázku je vidět, že autonomní vládní výdaje na nákup statků a služeb zvyšují celkovou úroveň reálné produkce. V bodě rovnováhy se zamyšlené výdaje rovnají reálné produkci ekonomiky. Vládní výdaje mají stejně jako investiční výdaje multiplikační účinek na produkt. Dodatečná jednotka G zvýší mnohonásobně celkový produkt ekonomiky, neboť dodatečná jednotka rozhýbe řetězec druhotných výdajů. Multiplikátor vládních výdajů je identický s multiplikátorem investičních výdajů.

Y = (1/1 – c) x DA‘
DY = a . DA‘


Zde však příběh nekončí, neboť vládní sektor je nutné obohatit o daně a transferové platby.

Celkové daně T = TA‘ (autonomní daně) + tY (indukovaná daň, která vyjadřuje mezní sklon ke zdanění, velikost této daně je závislá na velikosti důchodu, jedná se o osobní důchodovou daň).

AD = C + I‘ + G‘
AD = Ca‘ + cYd + I‘ + G‘, (Yd = Y - T + TR‘), (Yd = Y – TA‘ – tY + TR‘)
AD = Ca‘ + c(Y – TA‘ – tY + TR‘) + I‘ + G‘
Y = AD
Y = Ca‘ + cY – cTA‘ – ctY + cTR‘ + I‘ + G‘
AD = Ca' + c(Y – tY)– cTA‘ + cTR‘ + I‘ + G'
Y = Ca' + c(1 – t)Y - cTA' + cTR' +I' + G'
Y - c(1 - t)Y = Ca' - cTA' + cTR' + I' + G'
Y[1 - c(1 - t)] = Ca' - cTA' + cTR' + I' + G'
Y = [1/1 – c(1 – t)] . (Ca' - cTA' + cTR' + I' + G')

a‘ = [1/1 – c(1 – t)] => jednoduchý multiplikátor s daňovou sazbou
A‘ = Ca‘ – cTA‘ +cTR‘ + I‘ + G‘
DY = a‘ . DA‘

Vliv daňové sazby na křivku AD
Zavedením daňové sazby t došlo k poklesu mezního sklonu ke spotřebě, což dále snižuje agregátní poptávku a následně i celkový produkt. Snížení daňové sazby t‘ => růst AD => růst Y, zvýšení daňové sazby t‘‘ => pokles AD => pokles Y (t‘‘ > t > t‘).

Vliv daňové sazby na křivku AD

Multiplikátory autonomních daní a autonomních transferových plateb jsou nižší, neboť snížení autonomních daní či zvýšení transferových plateb zajistí dodatečné příjmy domácnostem, které je z části přemění na spotřebu a zbytek na úspory, které nejsou součástí agregátní poptávky. Snížení autonomních daní o 1 jednotku se projeví růstem agregátní poptávky pouze o c(1), což platí u i transferových plateb.

DY = - a‘ . c . DTA‘ => multiplikátor autonomních daní
DY = a‘ . c . DTR‘ => multiplikátor transferových plateb

Závěr: multiplikátor třísektorového modelu je nižší než ve dvousektorovém modelu, což je způsobeno únikem daní ze spotřeby (a > a').


Čtyřsektorový výdajový model
Ve čtyřsektorové ekonomice je nutné rozlišovat domácí výdaje a agregátní výdaje. Domácí výdaje jsou vyjádřeny rovnicí AD = C + I‘ + G‘. Rozdíly jsou způsobeny:
  • část agregátních výdajů je vynaloženo na produkci vyrobenou v zahraničí - Import (Im)
  • část domácí produkce je prodáno do zahraničí - Export (Ex)
Znamená to, že součástí agregátních výdajů jsou také výdaje na importovanou zahraniční produkci, které plynou do kapes zahraničních subjektů jako protihodnota, které jsou dány rovnicí

AD = C + I‘ + G‘ ± NX

Čisté vývozy mohou být kladné či záporné, což je dáno výší exportu a importu.
Ex > Im => kladné NX => růst AD => růst Y
Ex < Im => záporné NX => pokles AD => pokles Y

Import má obdobný vliv na agregátní poptávku jako úspory a daně, které představují úniky z dané ekonomiky a snižují velikost multiplikátoru.

Import Im = M‘ (autonomní import) + mY (indukovaný import, mezní sklon k dovozu)

Mezní sklon k dovozu (Marginal Propensity to Import, MPM)
MPM představuje přírůstek dovozu vyvolaný zvýšením produktu o 1 dodatečnou jednotku.

MPM = DIm/DY = m

MPM roste s růstem reálného produktu v ekonomice, což je znázorněno na obrázku Křivka NX. Na mezní sklon k dovozu je možné působit řadou nástrojů zahraničního obchodu, kterými jsou například cla či kvóty, avšak tato problematika bude podrobněji popsána v kapitole zahraničního obchodu.

Naopak export má multiplikační efekt na agregátní poptávku stejně jako investiční a vládní výdaje, který je však snižován únikem úspor, daní a v tomto případě nás zajímá zejména importem.

Tvorba produktu ve čtyřsektorovém výdajovém modelu


AD = C + I' + G' ± NX, (NX = Ex – Im), (Im = M' + mY)
AD = Ca' + cY(1 – t) –cTA' + cTR' + I' + G' + Ex' – Im, (A' = Ca' – cTA'+ cTR' + I' + G' + Ex')
AD = A' + ct(1 – t) + mY => rovnice křivky agregátní poptávky
Y = AD Y = A' + ct(1 – t) + mY
Y = [1/1 – c(1 – t) + m] . A'
a'' = [1/1 – c(1 – t) + m] => multiplikátor otevřené ekonomiky

DY = a'' . DA'

Závěr: multiplikátor otevřené ekonomiky je menší než multiplikátor uzavřené ekonomiky, což je způsobeno únikem části domácích výdajů do zahraničí. Zároveň je i menší než multiplikátor dvousektorové ekonomiky (a > a' > a'').


Účinnost multíplikátoru platí hlavně v období s nevyužitými zdroji nebo pokud je skutečná míra nezaměstnanosti vyšší než její přirozená míra.


Nahoru



Seznam použité literatury

LIŠKA, V. a kol. Markroekonomie. 1. vyd., Profesional Publishing, 2002, 554 s. ISBN 80-86419-27-4.

RUSMICHOVA, L. a SOUKUP, J. a kol. Makroekonomie. 5. vyd., Praha: Melandrium, 2002, 167 s. ISBN 80-86175-24-3.

SAMUELSON, P. A. a NORDHAUS, W. D. Ekonomie. 13. vyd., Praha: Nakladatelství Svoboda, 1995, 1011 s. ISBN 80-205-0494-X.

© 2006 created by Radek Pavelka