TOPlist Doporučené
rozlišení min. 1024x768
Úvod k teorii firmy

Firma je subjekt, který vytváří nabídku v ekonomice, tzn. že je subjektem, který se specializuje na transformaci inputů (výrobních faktorů) na outputy (výrobky). Firma se chová racionálně, jestliže se snaží svůj zisk maximalizovat. Znamená to tedy, že celkové příjmy převyšují celkové náklady. Z hlediska pojetí nákladů rozlišujeme je důležité rozlišovat účetní a ekonomické náklady:

  • účetní (explicitní) náklady, jedná se o náklady reálně vynaložené na nákup či pronájem inputů. Je možné tyto náklady zjistit v účetních výkazech.
  • ekonomické (implicitní) náklady, jedná se o náklady, které firma reálně neplatí, vznikají vůči interním faktorům.
Ekonomické náklady jsou vždy vyšší než náklady účetní. Abychom zjistili ekonomické náklady musíme k explicitním nákladům přičíst náklady implicitní. Implicitní náklady jsou náklady obětované příležitosti nebo také oportunitní náklady. Podnikatel má vždy více možnosti, jak využít výrobní faktory. Jestliže se rozhodne pro jednu možnost nemůže realizovat druhou, tudíž přišel o potencionální výnosy. Podnikatel by se proto měl chovat tak, aby ekonomické náklady byly co nejnižší, tedy využil tu nejlepší možnou variantu. Produkce firmy je stanovena dvěmi veličinami:
  • používáním technologie, která determinuje poměr transformace,
  • finanční možnosti firmy, které determinuje velikost produkce.

Produkční množina
Představuje množství výrobků vyrobitelné s disponibilními výrobními faktory. Uvnitř této množiny se nachází neefektivní výroba.


Produkční funkce
Neoklasická produkční funkce firmy je nejčastěji popisována jedním outputem a dvěma inputy, která vychází z matematického vyjádření maximálního objemu produkce (Q) s danými výrobními faktory (kapitál – K, práce – L). Dvoufaktorová produkční funkce má obecně tvar

Q = f(K,L),

Jedná se o efektivní část produkční množiny. Z obrázku je patrné, že produkce firmy se bude nalézat na produkční funkci.

Produkční funkce
Při analýze produkce firmy musíme brát v úvahu časový horizont, a proto rozlišujeme:
  • Velmi krátké období je natolik krátké časové období, že nemůže dojít k žádným změnám ve výrobě. Náklady jsou v tomto období fixní.
  • Krátké období je časové období, v němž lze přizpůsobit variabilní vstupy, jako jsou materiály a práce, ale je nedostatečně dlouhé ke změně všech vstupů. V krátkém období nelze plně modifikovat nebo přizpůsobit fixní faktory, jako jsou budovy a zařízení. Proto jsou v krátkém období pracovní a materiálové náklady variabilními náklady, zatímco kapitálové náklady jsou fixní.
  • Dlouhé období je takové období, v němž lze změnit všechny fixní a variabilní faktory využívané firmou, včetně práce, materiálů a kapitálu.
  • Velmi dlouhé období zachycuje vliv vědeckotechnického pokroku. Nakoupené výrobní faktory mohou být technicky dokonalejší, možnost rozšíření výroby se výrazně zvyšuje.
Zaměříme se především na analýzu firmy v krátkém období a částečně v období dlouhém.


Produkce v krátkém období
V tomto období tedy může firma měnit variabilní inputy (práce), zatímco kapitál je fixní. Používají se tři veličiny:
  • Celkový fyzický produkt (Total physical product, TPP) udává maximální objem produkce při všech kombinacích variabilní práce a fixního kapitálu.

  • Průměrný fyzický produkt (Average physical product, APP) udává jaký výstup připadá na jednotku práce
    APP = TPP/L.

  • Mezní fyzický produkt (Marginal physical product, MPP) udává, jak se změní produkce přidáním jednotky práce
    MPP = DTPP/D L.


Celkový fyzický produkt
Průběh křivek je dán zákonem klesajících mezních výnosů, který říká, že s růstem množství jednoho vstupu klesají přírůstky výstupu. V našem případě se jedná o výnosy z variabilního vstupu, neboť zkoumáme důsledky změn množství jednoho vstupu (ostatní vstupy jsou fixní).


Náklady v krátkém období
Celkové náklady (Total Costs,TC)
Suma peněžních prostředků vynaložených na nákup všech inputů. S růstem úrovně produkce, TC rostou.
TC = w . L + K . i

Fixní náklady (Fix Costs,FC)
Náklady, které by zvnikly firmě, i kdyby se její produkt v uvažovaném období rovnal nule. Jedná se tedy o náklady, které musí být placeny nezávisle na úrovni výstupu. Odpovídají nákladům na fixní výrobní faktory.
FC = Pk . K

Variabilní náklady (Variable Costs,VC)
Celkové vynaložené náklady mínus fixní náklady. Jsou to taková náklady, které se mění s úrovní výstupu. Jedná se o náklady na variabilní input. Podle definice: je-li q = 0, VC = 0.
VC = Pl . L

TC = FC + VC

Křivka celkových, mezních a průměrných nákladů


Vývoj nákladů odvodíme z produkční funkce. Náklady závisejí na cenách a množství vstupů. Množství vstupů je dáno produkční funkcí.


Průměrné náklady (Average Costs,AC)
Jedná se o náklady na jednotku produkce. Někdy jsou také oznovačovány jako jednotkové náklady.

Průměrné náklady dále můžeme dělit na:
  • průměrné fixní náklady (Average Fix Costs,AFC)
    AFC = FC/Q = K . i/Q

  • průměrné variabilní náklady (Average Variable Costs,AVC)
    AVC = VC/Q = L . w/Q
Platí tedy

AC = AFC + AVC

Mezní náklady (Marginal Costs,MC)
Popisují změnu celkových nákladů při změně rozsahu produkce o jednu jednotku.
MC = DTC/DQ = (DVC + DFC/DQ)

Obrázek ilustruje velmi důležitý graf v ekonomii. Na obrázku je možné vypozorovat vztah mezi AC a MC. Křivka MC prochází minimálním bodem křivky AC. Můžeme tedy zapsat

MC = ACmin

Křivku AC vždy protíná v jejím minimálním bodě rostoucí křivka MC. Musíme pochopit, že jsou-li MC pod AC, musí AC klesat.

Pravidla:
  • MC < AC, vyžaduje výroba každé další jednotky produkce náklady nižší než jednotka předcházející, AC klesnou.
  • MC > AC, je možné vyrobit další jednotku produkce s vyššími náklady než jednotka předcházející, AC roste.
  • MC = AC, jsou AC minimální.


Mezní a průměrné náklady

Produkce v dlouhém období
Nyní se budeme pohybovat v dlouhém období, ve kterém nami uvažovaná produčkní funkce obsahuje oba vstupy varibilní. Ke znázornění produkce v dlouhém období použijeme tzv.izokvanty. Soubor izokvant představuje tzv.mapu izokvant.

Izokvanta
Izokvanta představuje takové kombinace výrobních faktorů, které vedou ke stejnému objemu produkce. Izokvanty májí tyto vlastnosti:
  • jsou kleasající,
  • neprotínají se,
  • jsou konvexní vzhledem k počátku,
  • vzdálenější izokvanty od počátku odpovídají většímu objemu produkce,
  • narozdíl od indiferenčních křivek v teorii spotřebitele jsou kvantifikovatelné, tzn. že lze řící, jakému objemu produkce odpovídají.
Poměr v němž je možné nahrazovat vzájemně kapitál prací a opačně, aniž by se změnil objem produkce se nazývá mezní míra technické substituce (Marginal Rate of Technical Substitution,MRTS).

MRTS = DK/D = MPPL/MPPK

V grafickém vyjádření určuje sklon izokvanty.

Izokosta
Izokosta představuje takové kombinace výrobních faktorů, které jsou z pohledu firmy stejně nákladné. Izokosta je tedy linie celkových stejných nákladů. Body MN znázorňují extrémní případy. Bod N představuje případ, kdy firma vynaložila veškeré náklady ná nákup kapitálu a bod M představuje případ, kdy firma veškeré své náklady vynaložila na nákup práce. Izokosta tedy představuje veškeré kombinace na nákup výrobních faktorů v rámci stejných celkových nákladů. Sklon izokosty je dán poměrem cen výrobních faktorů.

DK/DL = PL/PK

V bodě, kde se křivka izokvanty dotýká křivky izokosty se nachází optimální kombinace výrobních faktorů neboli nákladové optimum firmy. V bodě nákladového optima firmy se tedy poměry mezního fyzického produktu všech výrobních faktorů k jejich cenám rovnají.

MPPK/PK = MPPL/PL

Mapa izokvant, izokosta, bod rovnováhy firmy



Náklady v dlouhém období
Z mapy izokvant lze odvodit křivku celkových nákladů. V grafu "Odvození křivky nákladů" jsou tři přímky izokvant, přičemž každá z nich představuje všechny možné kombinace výrobních faktorů. Každá vzdálenější izokvanta od počátku představuje vyšší náklady na výrobu. Jednotlivých izokost se dotýkají různé izokvanty. Jednotlivé body nákladového optima firmy představují náklady odpovídající jednotlivým úrovním objemu výroby. Díky těmto úrovním objemu výroby lze sestrojit křivku nákladů. Křivka celkových nákladů má v dlouhém období analogický tvar jako v období krátkém. Její tvar je v dlouhém období určován výnosy z rozsahu. Výnosy z rozsahu popisují situaci, kdy se mění proporcionálně množství všech výrobních faktorů, neboť všechny výrobní faktory jsou v dlouhém období variabilní. Rozlišují se tři formy výnosů z rozsahu:
  • rostoucí výnosy z rozsahu, proporcionální růst výrobních faktorů vyvolá vyšší tempo růstu výnosů,
  • klesající výnosy z rozsahu, proporcionální růst výrobních fakotrů vyvolá nižší tempo výnosů,
  • konstantní výnosy z rozsahu, proporcionální růst výrobních faktorů vyvolá růst výnosů ve stejné proporci.
Křivka TC vychází z počátku, protože v dlouhém období neexistují fixní náklady, všechny výrobní faktory jsou variabilní.

Odvození nákladové křivky v dlouhém období

Příjmy, zisk a rovnováha firmy
Příjmové veličiny
Celkové přímy (Total Revenue,TR)
Jedná se o celkovou finanční částku získanou prodejem výrobků
TR = P . Q

Rozhodnutí o objemu produkce (Q) a rozhodnutí o ceně (P), se týkají pouze jednoho rozhodnutí. Z tohoto hlediska mohou nastat dvě situace:
  • cena je konstantní, která je nezávislá na objemu produkce. Firma prodává různé objemy produkce vždy za stejnou cenu. Křivka poptávky je dokonale elastická. Firma tedy nemůže ovlivnit cenu, ale pouze objem produkce. Jedná se o dokonalou konkurenci.
  • cena je variabilní, která závisí na objemu produkce. Rozhodne-li se firma zvýšit objem produkce, cena klesá a opačně. Poptávková křivka není dokonale elastická. Firma tedy při svém rozhodování o objemu produkce zároveň ovlivňuje výši ceny. Jedná se o některou formu z nedokonalé konkurence.
Průměrné příjmy (Average Revenue,AR)
Jedná se o příjmy připadající na jednotku produkce
AR = TR/Q = P

AR je cena produkce.Křivka průměrného příjmu je totožná s křivkou poptávky po produkci firmy. Křivka poptávky po produkci firmy je důležitá při rozhodování firmy, lze z totiž určit celkové příjmy.

Mezní příjmy (Marginal Revenue,MR)
Jedná se o změnu celkových příjmů při jednotkové změně vyrobeného množství
MR = DTR/DQ


Zisk
Snahou každé firmy je maximalizace zisku. Zisk je rozdíl mezi celkovými příjmy a náklady.

Zisk = TR - TC

Zisk je také možné zjistit na jednotku produkce, jako:

Zisk/Q = TR/Q - TC/Q
neboli
Zisk/Q = AR - AC

Celkový zisk tedy můžeme zjistit:

Zisk = (AR - AC) . Q


Dále také musíme rozlišovat ekonomický zisk a účetní zisk, neboť náklady rozlišujeme na explicitní a implicitní.

Ekonomický zisk tedy zjistíme, jesliže od celkových příjmů odečteme celkové náklady (náklady obsahující explicitní i implicitní náklady).
Ekonomický zisk = TR - explicitní náklady - implicitní náklady.

Účetní zisk zjistíme, jestliže od celkových příjmů odečteme explicitní náklady.
Účetní zisk = TR - explicitní náklady


Rovnováha firmy
Pro firmy maximalizující zisk mají význam mezní příjem a mezní náklady, které slouží k nalezení optimálního rozsahu produkce.
  • Pokud MR = MC, firma dosahuje maximálního zisku, neboť již neexistuje žádný dodatečný zisk, který by bylo možné vydělat prodejem dodatečného výstupu. Firma vyrábí optimální rozsah produkce.
  • Pokud MR < MC, firma dosahuje ztráty, neboť prodej dodatečného výstupu by způsobil vyšší růst mezních nákladů než mezních příjmů. V tomto případě je rozsah výroby vyšší než optimální.
  • Pokud MR > MC, firma získává z dodatečného výstupu vyššího mezního příjmu než mezního nákladu, firma tedy zvyšuje zisk. V tomto případě je rozsah produkce nižší než optimální.

Nahoru



Seznam použité literatury

MACÁKOVÁ, L. a kol. Mikroekonomie. 8. vyd., Praha: Melandrium, 2003, 275 s. ISBN 80-86175-38-3.

SAMUELSON, P. A. a NORDHAUS, W. D. Ekonomie. 13. vyd., Praha: Nakladatelství Svoboda, 1995, 1011 s. ISBN 80-205-0494-X.

© 2006 created by Radek Pavelka