TOPlist Doporučené
rozlišení min. 1024x768
Teorie distribuce důchodů

Nejčastěji použivané měřítka pro zjištění ekonomického postavení člověka je důchod a bohatství.

Důchod (Income,I)
Jedná se o sumu peněžních prostředků, které osoba či domácnost obdrží za určité časové období. Jedná se o tokovou veličinu. Čím delší období, tím více peněžních prostředků proteče.

Celkový důchod se skládá:

  • pracovní důchod - L . w,
  • důchod plynoucí z vlastnictví půdy a kapitálu - A . r a K . i,
I = L . w + A . r + K . i

Širší definice důchodu je uvedena v kapitole Agregátní produkt.


Bohatsví (Welfare,W)
Jedná se o čistou hodnotu všech vlastněných aktiv k určitému časovému okamžiku. Jedná se o stavovou veličinu, neboť stav bohatství se zjišťuje k určitému datu

Bohatství se skládá:
  • hmotné složky (domy, auta, půda atd.),
  • finanční aktiva (hotovost, akcie, vklady atd.).
Položky, které mají hodnotu se nazývají AKTIVA. Položky, které představují dluh jsou PASIVA. Jestliže se od aktiv odečtou pasiva, získáváme bohatství neboli čisté jmění.


Nerovnosti v důchodech
Nerovnosti v důchodech vznikají z různých příčin, které jsou rozděleny podle zdrojů důchodu.
  1. nerovnosti v pracovních důchodech jsou dány:
    • fyzickými a psychickými schopnostmi pracovníka,
    • pracovním úsilím,
    • rozdíly v povolání, které souvisí s dobou odborné přípravy, nebezpečím či nepříjemností dané práce,
    • rozdíly v míře vzdělání,
    • pracovní diskriminací podle pohlaví, věku, národnosti, rasy či náboženství,
    • štěstím a náhodou.
  2. nerovnosti v důchodech plynoucích z vlastnictví půdy a kapitálu jsou dány:
    • množstvím půdy a kapitálu, které jednotlivec či domácnost vlastní.
Důchody z tohoto majetku je možné získat děděním, darování či z dřívějších úspor. Nerovnosti důchodů z tohoto druhu majetku se chápou jako méně zasloužené, protože není spravedlivý.


Nerovnosti v důchodech
K ilustraci rozdělení důchodů se používá Lorenzova křivka, která ukazuje kolik % obyvatelstva (Households,H) má kolik % důchodi (I). Rozlišují se 2 extrémní případy:
  • ideální Lorezova křivka (LC1), která zajišťuje absolutně rovné rozdělení důchodů,
  • absolutně Lorenzova křivka (LC2) představuje případ, kdy pouze 1 domácnost dostává 100 % veškerého důchodu a ostatní nedostávají nic.
Absolutně rovné a nerovné rozdělení důchodů

Skutečná Lorenzova křivka (LC3) popisuje realitu a leží někde mezi extréními případy, jak lze zjistit ze statistiky.


Skutečná Lorenzova křivka


Pro měření míry nerovnosti v důchodech se používá srovnání ideální a skutečné Lorenzovy křivky neboli odchylky od absolutní rovnosti rozdělení důchodů.


Odchylka od absolutní rovnosti


Nerovnoměrnost v rozdělení důchodů se měří pomocí Giniho koeficientu, kterým se počítá odchylka od absolutní rovnosti:

G = A - B/A,

kde A znázorňuje plochu pod ideální Lorenzovou křivkou,
B znázorňuje plochu pod skutečnou Lorenzovou křivkou.

Čím vyšší je Giniho koeficient, tím větší je nerovnoměrnost v rozdělení důchodů mezi obyvatelstvo. Giniho koeficient se pohybuje v intervalu 0 až 1. Číslo 1 přestavuje absolutně nerovnoměrné rozdělení, a číslo 0 absolutně rovnoměrné rozdělení.


Redistribuce důchodů
Stát se snaží nerovnoměrné rozdělení důchodů zmírňovat redistribucí důchodů mezi důchodovými skupinami a to směrem od vyšších příjmových skupin k nižším příjmovým skupinám. Vyšší příjmové skupiny podléhají vyšší progresivní sazbě daně a zároveň jim je odjímáno více na sociální pojištění v absolutním vyjádření. Takto získané peněžní prostředky stát používá na výplatu sociálních transferů plynoucí nižším příjmovým skupinám.


Negativa redistribuce důchodů
  1. administrativní náklady
    • přímé, jedná se o náklady na straně veřejného sektoru - platy úředníků finančních úřadů, ministerstva financí, sociálních úředníků atd.,
    • nepřímé, jedná se o náklady na straně soukromého sektoru - čas a peníze na seznámení se zákony, platby poskytované erudovaným poradcům atd.
  2. snížení pracovní motivace plátce systému i příjemce systému,
  3. vysoká míra zdanění důchodů snižuje disponibilní důchody, dochází tedy k poklesu mezního sklonu k úsporám a zvyšuje mezní sklon ke spotřebě, čímž tedy dochází ke snižování tvorby úspor a investiční aktivity - zpomalení ekonomického růstu.

Nahoru



Seznam použité literatury

MACÁKOVÁ, L. a kol. Mikroekonomie. 8. vyd., Praha: Melandrium, 2003, 275 s. ISBN 80-86175-38-3.

SAMUELSON, P. A. a NORDHAUS, W. D. Ekonomie. 13. vyd., Praha: Nakladatelství Svoboda, 1995, 1011 s. ISBN 80-205-0494-X.

© 2006 created by Radek Pavelka